KONGRES VE VÍDNI
V roce 1802 tvořilo Evropu několik set států, kterým dominovala Anglie, Rakousko, Rusko, Prusko a Francie, která byla nejmocnější zemí. Roku 1804, když Napoleon Bonaparte převzal moc ve Francii, jeho vojenské úspěchy vedly k úplné kontrole doslova celé Evropy. Dokonce i dnes má Francie větší rozlohu než kterákoli země v Západní Evropě. V roce 1812, kdy Napoleon táhl proti Rusku, Anglie, Španělsko a Portugalsko byly již s Francií ve válce. Později se k nim připojilo Švédsko, Rakousko a v roce 1813 se ke koalici připojilo Prusko, aby ukončilo obléhání Evropy a k “zajištění budoucího míru obnovením rovnováhy sil.” Roku 1814 koalice porazila Francii a v březnu téhož roku vstoupila její vojska do Paříže. Hranice Francie se vrátily do původní podoby z roku 1792 a Napoleon byl poslán do vyhnanství na Elbu, malý ostrov mezi italskou pevninou a ostrovem Korsika. Po napoleonských válkách se Ilumináti domnívali, že svět je již válčením unaven, a že přijme jakékoli řešení, aby již konečně zavládl mír. Rothschildové doufali, že na kongresu ve Vídni (1814 – 1815) vytvoří jakousi “Ligu národů”. Od září 1814 do června 1815 čtyři koaliční mocnosti, vítězové napoleonských válek, zasedali na kongresu ve Vídni spolu s velkým počtem vládců a oficiálních představitelů menších států. Bylo to největší politické zasedání v dějinách Evropy. Anglii zastupovali lord Robert Stewart a vikomt Castlereagh; Francii ministr zahraničních věcí Charles-Maurice Talleyrand de Perigord; Prusko král Bedřich Vilém III.; a Rakousko císař František II. Mezi dalšími delegáty byli: Frederick VI, král dánský; Maxmilián Josef, král bavorský; Friedrich I, král z Wurttemburgu; Napoleon II, král z Říma; Eugene de Beaurharnais, místokrál italský; král Friedrich August I. ze Saska; hrabě Leowenhielm ze Švédska; kardinál Consalvi z Vatikánu; velkovévoda Karel z Bádenska; kurfiřt Vilém z Hesenska; velkovévoda Jiří z Hesenska- Darmstadtu; Karl August, vévoda z Wiemaru; král z Čech; král z Maďarska a vyslanci ze Španělska, Portugalska, Dánska, Holandska a dalších evropských států. Hlavním zájmem Kongresu bylo přerozdělit dobytá území, vytvořit rovnováhu sil, obnovit přednapoleonský pořádek prostřednictvím krále Ludvíka XVIII., vrátit moc rodinám, které vládly v roce 1789 a vrátit římsko-katolické církvi její bývalou moc. Diskuse se točily kolem vytvoření Evropské federace, kterou by tvořila skupina nezávislých království, jež by byla svázána společnou administrativou, která by, mimo jiné, zajišťovala společnou obranu. V jejich plánu bylo Švýcarsko učiněno neutrálním státem, které mělo sloužit jako pokladnice pro jejich finance. V březnu roku 1815 Napoleon opustil Elbu, protože důchod, který mu slíbil král Ludvík XVIII., byl přerušen a on věřil, že Rakousko zabránilo jeho družce Marii Louise a jeho synovi, bývalému králi Říma (který se ve Vídni stal vévodou z Reichstadtu), aby se k němu připojili. Navíc si byl vědom rostoucí nespokojenosti s králem. A tak se Napoleon vrátil, začal Stodenní válku a okamžitě byl označen jako “veřejný nepřítel”. Koalice na Kongresu odložila své diplomatické záležitosti a zúčastnila se boje. Krátce před Napoleonovou porážkou u Waterloo byla vyjednávání na kongresu ve Vídni ukončena a 9. června 1815 byla podepsána dohoda. Druhý mír pařížský, podepsaný v listopadu, poslal Napoleona do exilu na Svatou Helenu, ostrov 1.000 mil vzdálený od pobřeží Afriky, kde roku 1821 zemřel. Ruský car za plány na Evropskou federaci rozpoznal spiknutí Iluminátů a nesouhlasil s ní. 26. září 1815 byla Alexandrem I. z Ruska, Františkem II. z Rakouska a Bedřichem Vilémem III. z Pruska podepsána smlouva Svaté aliance, zatímco spojenci dojednávali Druhý mír pařížský. Smlouva zaručovala suverenitu jakékoli monarchii, která se bude držet křesťanských principů ve státních záležitostech. Smlouva z nich udělala “opravdové a nerozdělitelné bratry”. Alexandr tvrdil, že na tuto myšlenku přišel při konverzaci s Castlereaghem. Castlereagh později řekl, že Aliance je “kus vznešeného mysticismu a nesmysl”. Prusko a Rakousko tvrdily, že ji podepsaly ze strachu z ruské odplaty. Přestože Aliance neměla žádný hmatatelný vliv, ostatním zemím naznačovala, že jsou spojeni proti nim, a s úspěchem na nějakou dobu rozdrtila rostoucí liberální hnutí v Evropě. Rakouský ministr zahraničí, princ Klemens Furst von Metternich, nejvlivnější státník v Evropě a Rothschildův agent, řekl, že jeho idea Evropské federace si klade za cíl pouze zachovat společenský řád, a že je přesvědčen, že Alexandr je choromyslný. Pravým účelem kongresu ve Vídni pro Ilumináty bylo, vytvořit federaci, aby mohli získat politickou kontrolu nad většinou civilizovaného světa. Mnoho evropských vlád bylo u Rothschildů zadluženo, což jim dalo do rukou mocný nástroj. Ilumináti byli při svém prvním pokusu neobyčejně blízko získání kontroly nad světem. Hlava rodiny, Nathan Rothschild, očekával den, kdy se jeho rodina pomstí zničením cara a jeho rodiny, což se také uskutečnilo roku 1917.