ILUMINÁTI V USA

ILUMINÁTI PRONIKAJÍ DO AMERIKY
Roku 1785 řád Iluminátů v New York City založil lóži Columbia. Mezi členy byli guvernér DeWitt Clinton, Horace Greeley (politik a redaktor New York Daily Tribune), Charles Dana a Clinton Roosevelt (předek Franklina D. Roosevelta). Roosevelt napsal knihu s názvem Science of Government Founded on Natural Law (Věda o vládě založená na přírodním zákonu), v níž napsal: “Žádný spravedlivý Bůh, který spravedlivě řídí věci na zemi, neexistuje. Pokud nějaký Bůh existuje, je to zlomyslná a pomstychtivá bytost, která nás stvořila pro utrpení.” Mluvil o sobě a o ostatních členech jako o “osvícených” a řekl, že Ústava USA je “děravá loď”, která byla “narychlo dána dohromady, když jsme opustili britskou vlajku”, a proto by měla být přepracována. Roku 1786 byla založena lóže v Portsmouthu, Virginia, kde byl údajně členem Thomas Jefferson, jejž následovalo 14 dalších lidí z různých měst třinácti kolonií. Dne 19. července 1789 David Pappin, prezident Harvardské univerzity, vydal varování třídě absolventů, které se týkalo vlivu Iluminátů na americkou politiku a náboženství. V dubnu 1793 Francie poslala do Ameriky nového velvyslance Edmonda Geneta, aby mohl vymáhat dluhy Ameriky, které vznikly během Americké revoluce, aby peníze, takto získané, mohly být použity k financování války Francie s Anglií. Avšak skutečným důvodem pro jeho přítomnost zde bylo získat politickou přízeň pro Francii a rozšířit Iluminismus, což se mu podařilo založením “Demokratických klubů”. Washington řekl, “(Ilumináti) otřesou vládou v samých základech,” zatímco John Quincy Adams, nejstarší syn druhého prezidenta Johna Adamse, který se roku 1825 stal naším (USA) 6. prezidentem, řekl, že tyto kluby byly “tak dokonale spřízněny s pařížskými jakobíny, že své společné rodiče nemohou zapřít.” Z důvodu hrozby od Iluminátů Washington a Adams se v Kongresu zasazovali za přijetí zákona proti cizincům a pobuřování, který byl “navržen na ochranu Spojených států proti rozsáhlému jakobínskému spiknutí, placeným agentům, kteří byli dokonce i na vysokých místech ve vládě.” V dopise Adamse Jeffersonovi s datem 30. června 1813 se píše: “Jistě jste nikdy nepocítil terorismus vyprovokovaný Genetem roku 1793b¦ kdy deset tisíc lidí v ulicích Philadelphie den za dnem hrozilo, že vytáhnou Washingtona z jeho domu a udělají revoluci nic jiného než zázrak nemůže zachránit Spojené státy před osudnou revolucí ve vládě.” Thomas Paine, spisovatel a politický teoretik, pomohl Iluminátům proniknout do několika zednářských lóží. Svou oddanost jim projevil, když se ve své knize The Age of Reason (Věk rozumu), vydané roku 1794, zabýval rolí náboženství ve společnosti. Přestože věřil v Boha, nemohl přijmout celou Bibli jako skutečnou. Druhý svazek byl vydán roku 1796. Neoficiální třetí svazek (s podtitulem Zkoumání proroctví) vážně zpochybňoval božství a existenci Ježíše. Roku 1937 o něm psal The Times of London jako o “anglickém Voltairovi”. Dne 9. května 1798 reverend Jedediah Morse, pastor Kongregační církve v Charlestonu, Jižní Karolína, v kázání v New North Church v Bostonu o Iluminátech řekl: “Prakticky celé společenské a církevní zřízení Evropy bylo již otřeseno v samotných základech touto strašnou organizací; původ Francouzské revoluce může být nepochybně vystopován k jejich machinacím; úspěch francouzských armád může být vysvětlen na stejném základě. Jakobíni nejsou ničím jiným než otevřenou manifestací skrytého systému Iluminátů. Řád zřídil své větve v Americe a jejich agenti zde vyvíjejí činnost. Dceřinné organizace jakobínů v Americe mají bezpochyby za cíl propagaci principů osvíceného mateřského klubu ve Franci.¦ Bratři, považuji za svou povinnost vůči Bohu, církvi, své vlasti a vám, sdělit vám tuto pravdu. Mým jediným cílem je probudit vás v této znepokojivé době k bdělosti a k ochraně našich nejdražších hodnot. Jako věrný strážce vám dávám toto varování o současném nebezpečí.” Později v červenci Timothy Dwight, prezident Yale University, řekl lidem v New Havenu: “Stanou se naši synové žáky Voltaira a dragouny Marata, nebo naše dcery konkubínami Iluminátů?” Aby pronikli do zednářských lóží v Evropě, Weishaupt si zajistil podporu Johna Robisona, který byl dlouhou dobu zednářem vysokého stupně skotského ritu, profesorem přírodní filozofie na univerzitě v Edinburgu ve Skotsku, britským historikem a generálním tajemníkem Královské společnosti v Edinburgu. Když odjel do Německa, dostal od Weishaupta k prostudování plán spiknutí s cílem rozšířit vliv Iluminátů na Britské ostrovy. Avšak Robison nesouhlasil s jejich principy a po varování amerických zednářů v roce 1789 vydal roku 1798 knihu s názvem “Proofs of a Conspiracy Against All Religions and Governments of Europe, Carried On In the Secret Meetings of Freemasons, Illuminati, and Reading Societies” (Důkazy o spiknutí proti všem náboženstvím a vládám Evropy, připravovaném na tajných schůzkách zednářů, Iluminátů a Čtenářských společností), která prezentuje protestantské názory. Napsal: “Pozoroval jsem, jak tyto doktríny postupně pronikají a mísí se s různými systémy svobodného zednářství, až bylo konečně zformováno sdružení pro účely vykořenění všech náboženských institucí a svržení všech existujících vlád Evropy.” Ve stejném roce Abbé Augustin Barruel (francouzský vlastenec, jezuita a zednář 3. stupně) vydal své Memoires pour servir a l’Histoire du Jacobinisme (Ilustrované zápisky z dějin jakobinismu), kde prezentoval své římsko-katolické názory. Obě knihy se snažily varovat Ameriku před spiknutím Iluminátů, ale varování nebyla brána vážně. V lednovém vydání 1798 Monthly Magazine obsahujícím dopis od Augusta Bottigera, provosta univerzity ve Wiemaru, který Robisona obvinil z nepravdivých tvrzení a řekl, že od roku 1790 “všechen zájem o Ilumináty ustal.” Thomas Jefferson byl údajně členem lóže Iluminátů Virginia a zednářem (který pomohl Iluminátům proniknout do zednářských lóží Nové Anglie). Popřel všechna tvrzení a Weishaupta popisoval jako “nadšeného lidumila” a Barruelova odhalení nazval “blouzněními Bedlamity”. (Bedlam bylo jméno léčebny pro duševně nemocné v Londýně.) Během léta roku 1798 reverend G. W. Snyder, luteránský kněz, napsal dopis prezidentu Washingtonovi a přiložil kopii Robisonovy knihy. Ve svém dopise vyjádřil obavy z pronikání Iluminátů do amerických zednářských lóží. V odpovědi s datem 25. září 1798 Washington napsal: “Slyšel jsem mnoho o zločinných a nebezpečných plánech a doktrinách Iluminátů,” ale pokračoval tím, že nevěří, že pronikli do zednářských lóží. Snyder ve svém dalším dopise požadoval jednoznačnější odpověď, jehož výsledkem byl další dopis od Washingtona, datovaný 24. října 1798, který se nachází v knize The Writings of George Washington, svazek 20, strana 518, která byla sestavena komisí s názvem “U.S. George Washington Bicentennial Commission” a vydána Tiskovou kanceláří vlády USA v roce 1941. Washington psal: “Nebylo mým záměrem pochybovat, že doktriny Iluminátů a principy jakobinismu nepronikly do Spojených států. Naopak, nikdo není více spokojen s tímto faktem než já. Myšlenka, kterou jsem chtěl sdělit, byla ta, že nevěřím, že lóže svobodných zednářů v této zemi se, jako společnosti, snaží propagovat ďábelská učení nebo zhoubné principy. Že někteří z nich to mohli dělat, nebo že některé demokratické společnosti ve Spojených státech mohou mít tento cíl a skutečně chtějí oddělit lid od své vlády, je příliš očividné, než aby to mohlo být zpochybněno.” Krátce před svou smrtí Washington vydal další dvě varování ohledně Iluminátů. Kolem roku 1807 John Quincy Adams (prý organizoval zednářské lóže v Nové Anglii), který se později (roku 1825) stal prezidentem, napsal tři dopisy plukovníkovi Williamu C. Stoneovi, vysokému zednáři, v nichž říká, že Thomas Jefferson, náš 3. prezident (USA – pozn. překl.) a zakladatel Demokratické strany, používal zednářské lóže pro podvratné cíle Iluminátů. Tyto dopisy byly údajně uloženy v knihovně “Rittenburg Square Library” v Philadelphii, ale záhadně zmizely. Adams také psal Washingtonovi, že Jefferson a Alexander Hamilton zneužívají zednářských lóží pro účely Iluminátů a uctívání Lucifera (což je zaznamenáno v Adams Chronicles). Benjamin Franklin byl také obviněn z toho, že byl členem Iluminátů, ale neexistují pro to nezvratné důkazy. Zdá se, že všechen hněv se soustředil na Jeffersona. Byl obviněn federalisty, že je jakobín a ateista. Existují jisté důkazy, které naznačují, že ve svém boji o prezidentský úřad v roce 1796 použil Demokratické společnosti a Jakobínské kluby. Reverend Jedediah Morse označil Jeffersona jako Ilumináta. Dne4. července 1812 reverend Joseph Willard, prezident Harvardské univerzity, v projevu v Lancasteru, New Hampshire, řekl: “Existuje dostatek důkazů o tom, že v této zemi světla evangelia a občanských práv byla založena řada společností Iluminátů, které byly nejdříve organizovány z velké společnosti ve Francii. Bezpochyby se tajně snažily podkopat všechny naše tradiční instituce, světské a církevní. Tyto společnosti jsou úzce spojeny s řádem Iluminátů v Evropě, s nímž mají společný cíl. Nepřátelé všech pořádků se nás snaží zničit. Kdyby nakonec zvítězily, naše nezávislost by vzala za své. Naše republikánská vláda by byla zničena.” Existují domněnky, že jedním z důvodů, proč Britové roku 1812 vyplenili a vypálili Washington, bylo, zničit tajné dokumenty, které by odhalily zradu Spojených států různými lidmi na vysokých postech ve vládě. Když ti, kdo obhajovali silnou centrální vládu, zorganizovali roku 1791 Federalistickou stranu, antifederalisté, kteří dávali přednost větším právům jednotlivých států, a byli proti finanční politice Alexandra Hamiltona (sekretář státní pokladny za vlády Washingtona, 1789-1795), která podle nich byla ve prospěch bohatých, se soustředili kolem Thomase Jeffersona, Washingtonova prvního Státního sekretáře (1789-93). Po přijetí Ústavy roku 1787 zorganizovali politickou stranu, vedenou guvernérem New Yorku Georgem Clintonem (který byl později viceprezidentem za Jeffersona a Madisona), Patrickem Henrym z Virginie a Elbridgem Gerrym z Massachusetts (signatářem Deklarace nezávislosti). Antifederalisté byli tvořeni nižšími třídami, farmáři a zastánci papírových peněz, kteří se energicky stavěli proti silné centrální vládě, která vyplývala z americké Ústavy z roku 1789, a uspěli v tom, že byl přijat dodatek Listina práv a svobod. Byli proti jediné národní vládě, nadvládě horních tříd a slabému programu oddělení moci. Jeffersonovští Republikáni, kteří tak byli pojmenováni z důvodu antimonarchistických názorů antifederalistů, byli u moci v letech 1801-1825. V roce 1796 se strana rozdělila na Demokratické Republikány, organizované senátorem ze státu New York, Martinem Van Burenem (který se stal naším osmým prezidentem, 1837-41), který se zasazoval za práva států, zájmy farmářů a demokratické postupy; a Národní Republikány, vedené Johnem Quincy Adamsem, Henry Clayem a Danielem Websterem, kteří se roku 1820 spojili s Federalisty. V roce 1826 se Demokratičtí Republikáni přejmenovali na pouhé Demokraty, zatímco z Národních Republikánů se stali Republikáni v roce 1854. Tímto způsobem byl vytvořen systém dvou politických stran ve Spojených státech.

ILUMINÁTI V USA

V roce 1829 Ilumináti uspořádali tajné zasedání v New Yorku, na němž promluvila britská Iluministka jménem Frances “Fanny” Wrightová, která byla družkou socialisty Roberta Dale Owena. Do Spojených států přišla roku 1818, potom opět v roce 1824. Roku 1828 se spolu s Owenem stala redaktorkou časopisu New Harmony Gazette. V roce 1829 se přestěhovali do New Yorku a svou publikaci nazvali Free Enquirer. Na zasedání mluvila o rovnoprávnosti, ateismu a volné lásce, když se vyslovila pro ženské členství v řádu Iluminátů. Přítomným bylo sděleno, že bylo rozvinuto mezinárodní podvratné hnutí podle linie principů Iluminátů, které mělo být použito k podněcování budoucích válek. Členy tohoto hnutí nazvala “komunisty”. Toto hnutí mělo být použito k učinění myšlenky jedné světové vlády přitažlivější působením chaosu ve světě prostřednictvím válek a revolucí, aby Ilumináti mohli nastolit pořádek podle svých představ. V roce 1843 básník Heinrich Heine odhalil své znalosti o této nové skupině, když napsal knihu s názvem Letece, která byla kompilací článků, které v letech 1840-1843 napsal pro Augsburg Gazette. V knize se můžeme dočíst, že “Komunismus je tajné jméno tohoto hrozného protivníka, který vládne proletariátu se všemi důsledky a staví se proti existujícímu buržoaznímu režimub¦ Komunismus je temným hrdinou, obsazeným do odporné role v moderní tragédii a čekající na pokyn ke vstupu na jeviště.” Clinton Roosevelt, Horace Greeley (1811-72, redaktor New York Tribune, který založil roku 1841) a Charles Dana (1819-97, městský redaktor New York Tribune a pozdější redaktor New York Sun), prominentní vydavatelé novin té doby, byli jmenováni do výboru, aby zřídili fond pro operace, které měly být financovány Rothschildy. Shodou okolností Greeley, z důvodu svých ambicí na vysoký veřejný úřad a díky svým protiotrokářským postojům, pomohl v roce 1854 zorganizovat Republikánskou stranu. Roku 1872 kandidoval na prezidentský úřad proti Ulyssesu S. Grantovi na kandidátce Liberálních republikánů. Grant ho porazil v poměru 3.597.132 ku 2.834.125 hlasů. V roce 1841 Clinton Roosevelt napsal knihu s názvem called The Science of Government Founded on Natural Law, což byl plán spiknutí s cílem odstranit Ústavu USA a zavést v zemi komunismus, založený na Weishauptových principech. Obsahovala podrobný plán na New Deal (Nový úděl) a National Recovery Act (Zákon o národní obnově), které o 92 let později uvedl do života jeho přímý potomek Franklin D. Roosevelt. Ilumináti vyvíjeli činnost prostřednictvím fasádní organizace známé jako Strana Locofoco (1835- 45), kterou zorganizovali jacksonovští Demokraté, kteří byli silně ovlivněni Stranou pracujícího člověka (1828-30), která se v roce 1901 vyvinula v Socialistickou stranu. Název Locofocos vznikl, když odvolávali navrženého kandidáta na předsedu Demokratické strany a plynové osvětlení bylo zhasnuto členy strany během schůze v Tammany Hall roku 1835. Zápalky, které používali k zapalování světel, aby schůze mohla pokračovat, byly nazývány “locofocos”. Se svou politickou silou, koncentrovanou hlavně na severovýchodě, bylo jejich cílem založit nezávislou pokladnu a přijmout antimonopolní zákony. Byli absorbováni Hnutím za práva států senátora Johna C. Calhouna z Jižní Karolíny, senátora Henryho Claye z Kentucky a senátora Daniela Webstera z Massachusetts, kteří se spojili s jeffersonovskými Republikány a Protizednářskou stranou, aby vytvořili Stranu Whig, která zastupovala farmáře, vlastníky jižních plantáží a obchodníky na severovýchodě. Nejvíce si stěžovali na to, že prezident Andrew Jackson odmítl založit Druhou banku Spojených států. S úspěchem nominovali generála Williama Henry Harrisona a gen. Zachary Taylora na úřad prezidenta, ale byli zastaveni prezidentským vetem, když se snažili o přijetí jejich legislativních projektů, zvláště po obnovení Národní banky. Strana Whig později splynula s nově vytvořenou Republikánskou stranou.